Při pohledu z Trúby, věže bývalého Štramberského hradu, si návštěvník připadá jako král v pohádce. Dokonce i založení hradu je tak trochu pohádkové. Podle pověsti měla tvrz stát na protějším kopci Kotouč, ale stavbu překazili trpaslíci...

Město Štramberk, to není jen hrad, to je i místní specialita Štramberské uši – karamba UŠI...!!

V pátek odpoledne se scházíme na hlavním nádraží u automatu a důkladně blokujeme průchod k nástupišti. Nejsme ale jediní, ve vestibulu se schází několik dalších skupinek podobného ražení, často větších. Chvíli ještě čekáme, jestli dorazí Xury nebo třeba Sky, ale nakonec Ludva kupuje lísky do Štramberka pro deset lidí a celý oddíl nastupuje do osobáku do Přerova...

Roky osvědčená skutečnost, že jarní RODEO se musí odehrát v čase „slavných májových dnů“ – nejčastěji kolem 9. května, nás opět dostihla. No, nestihli jsme to! (Jednou proběhlo jarní RODEO až v létě, konkrétně 26. června 1999 v Ďáblově dole v Karviné II. A, světe div se, bylo to až po letním táboře! Neboť tenkrát oddíl „tábořil“ v Chorvatsku a vrátil se domů ještě před rozdáním vysvědčení. Ale to jsem trochu odbočil.

Jiným zádrhelem je neutěšená základna členů v družině Rysů. Osm Vyder, osm Lišáků, tři Rysi. Tak jsme to vyřešili takto: Páťa, Jack, Shrek, Sysel, Séba, Špejlík a Vítek – Rysové; Saly, Tříska, Infin, Júňo, Sobík a Kubík – Lišáci a u Vyder zůstali Runy, Švejk, Dodo, Vendy, Mates a Startér. Leč realita byla jiná. Rádce Rysů na oddílovku vůbec nedorazil. Chyběli i Tříska (ve Francii), Infin unavený, (či kýho šlaka?), Vendy – asi ještě v Tunisku, a Vítek na Slovensku. Tak, co budeme robit?

Se značnou „vatou“ si tu mažu sobotním slunečným ránem na místo srazu. Nebe je modré jak šmolka, nikde žádní beránci, žádní triloboti, žádné záclony. Na „Tyčonce“ si dva hoši kopou míčem a trefují odpadkový koš. Mi také budeme dnes trefovat… karamba! Já nemám talíře!! A už si to hasím zpátky domů. A už jsem nebyl ve vatě, už jsem dupal do pedálů. Na Hranicích upravují tempo, nemohu přeci přijet uřícený jako nějaký „roztržitý rosomák“, co se musel vracet domů pro zapomenuté věci.  

Potkávám, (na novém bicyklu jedoucího) Matesa a společně přijíždíme na parkoviště „kaflandu“. Synci si (ostatně jako vždycky), tak hloupě stoupli, že blokují schodiště přístupu k „obchoďáku“.  Snažím se je odehnat, „lakatoš“ tudy asi nepojede, leč maminka s kočárkem snad ano. Naštěstí nečekáme dlouho, jen několik minut a vydáváme se po cyklostezce nahoru k rehabilitačnímu ústavu. Hoši mi hlásí, že viděli Páťu na kole. Ale ten dělal, že je nevidí.