Když mi Patka do telefonu řekl, že pro mě přijede v osm, netušil jsem, že s Marošem se domluvili na hodině sedmé. Tak jsme se před osmou ranní se Sirem nacpali do Patkova auta, i kytaru jsme tam natlačili a přes humna, a kolem závadských rybníků, jsme dorazili do Koukolné, kde jak jsem se dozvěděl, bude náš náklad přeložen a dál si to pofrčíme Marošovým autem.
Proto byl tedy Maroš tak rozdurděn, když jsme se soukali z auta ven a on bloumal po terase s kafem v ruce. Zatímco si Patka s Marošem vyměňovali názory ohledně hodiny srazu, Sir vesele pobíhal po zahradě páně Marošů a zodpovědně značkoval území. 
Maroš, už docela uklidněn, mi přinesl ukázat jednoho z domácích mazlíků, šest a půl kilového rezavého kocoura Mikeše. Když jsem si ho potěžkal, už už vzpínal Zikmund, ehm – Mikeš, své tlapičky k páníčkovi. To proto, že se přišel podívat i Sir. Ale Sir má kočičky rád. Jednu máme totiž doma a panička z něho chce vykrmit rysa. A docela se ji to i daří!