To byly nervy, než ten Koumes dorazil, je už 7.45 hodin a Koumes nikde, nervy to jsou! Ale Koumes tu už je, poslední autobus ho přivezl, (a kde je Dodo – doufám, že mi nebude tvrdit, že ho bolela hlava – o Doda začínám mít strach!), a v kraťasech vystupuje a tak frčím k pokladně a kupuji 12 lístků a jeden pro Sira, psa kokršpanělského. Sobík a Mates mne bombardují, zda budeme hrát souboj jezdců – no to je to, co mne teď nejvíce zajímá. Valíme si to na druhý perón, a už je tu „městský slon“, naloďujeme se do „přízemí“ a frčíme si to na Bohumín. Ne, radistická olympiáda vypukne až na druhém spoji ze Svinova do Opavy, a tak hledíme skrz okna na míhající se krajinu ozářenou jarním sluncem, protože dnes je první jarní den a my zahajujeme jarní botokros. A Sysel na mne dotírá, kolik že to dnes ušlapeme kilometrů, protože si to chce poznamenat do pracáku. Ve Svinově přestupujeme do „tornáda“. Jsem nadšen. Přetopená souprava, tak jak to „panťáky“, kterým už zvoní hrana, umí.

Nedávno mne zastavil před „kaflandem“ jeden z veteránů Trojky. Slovo dalo slovo, povyprávěl mi jak pravidelně chodí na naše oddílové stránky, vše studuje, čte si zápisy a prohlíží přiložené snímky. A nakonec mi vyčetl, že jsme letos neměli žádnou výpravu na sněhu. Jak neměli, oponoval jsem. Pravda, Kozubovou nelze za sněhovou výpravu počítat, adventní putování po linii „Bohumínských bunkrů“ jsme letos prošvihli, ale co tak „Záležitost mužů“? To se prý nepočítá – to byl Zimní tábor. Aha, tak to jsem netušil.
Ale vždyť jsme měli pravou sněhovou výpravu – v polovině února na Skalku. I spousta podařených fotografií je přiložena, ale odkaz na galerii je v „třítéčku“. Protože jsem se této výpravy nezúčastnil, zápis z tohoto podniku nemá kdo pořídit. Přiznal se, že ten odkaz mu asi utekl. A já jsem mu slíbil, že se pokusím zápis z kusých informací (třeba se ještě něco dodatečně objeví v připomínkách pod tímto článkem), splichtit. Ony ty fotografie jsou opravdu pěkné.