Na smluveném místě v nádražní hale se nás schází poměrně málo. Pět Rysů (Xury, Gorka, Čedar, Sigi a Lukáš K.), pouhé tři Vydry (Nadík, Twist a Sky) a já s Ludvou. Transport do Moravského Berouna proběhl celkem v pohodě. Hoši měli pouze jeden vážnější spor, a to kolik tunelů budeme projíždět. Někteří hlásí svůj tip na tři, další, hlavně hlasitě lobující Gorka, trvají na čtyřech. No, byly opravdu čtyři! Tři mezi Hrubou Vodou a Jívovou a jeden mezi Jívovou a Domašovem nad Bystřicí.

Na nádraží v Moravském Berouně jsme se vysypali z „regíny“ a před nádražní budovou si dáváme nástup. Dostrojujeme se a hned vysvětluji pravidla dlouhodobé (to jsem si mylně myslel) soutěže.

Říkala mi Lála, že jsem ji měl vzbudit, že by se mnou do té tělocvičny šla, fotoaparát si vzala, a nějaké pěkné snímky snažila by se pořídit. Ale já ji neberu – já ji nevěřím! Pokud někdo nechce „strašlivě chtít“, je každá snaha marná. Nejenom u ní – u vás všech!
A tak na podnik „I. tělocvičny Zimní 13“, se z Modrých racků dostavil pouze Kulajda. (A jeho dva hošíci – Vojta a Ondra). Málo Racků, k tomu ještě rozmazané snímky.
Tak bytostně jsem potřeboval u jednoho z nejtěžších závodů Zimní 13, naprosté zkoušky motoriky každého Trojkaře, asistenci – pomoc, zkušeného Modrého racka – a ona tam nebyla. Naštěstí se nic nestalo, nic se nepřihodilo, děkuji Pipifárkovi, neboť závod „S.A.C.“ (Sportovně Akrobatické Cvičení), je zkouškou pro opravdové chlapy, a to bez vší nadsázky. Do oddílu tento závod přinesl Fero (druhý oddílový vedoucí), koncem 70. let – z prezenční dvouleté vojenské služby socialistické vlasti. Ale pojďme pěkně popořadě.