Články - 2017

Březen 25th

39. Mariánské louky - Hradec nad Moravicí, 25. března 2017 * K3

Ráno je mrazík. Skrz hustou mlhu se snaží prodrat paprsky jarního sluníčka, ale moc se jim to zatím nedaří. Uháníme „slonem“ Klárkou až do Svinova. (Skauti, co byli s námi na nádraží jeli na druhou stranu). Je nás zde nemálo, ale ani ne dost. Rysům chybí Páťa a Dalmi, Lišákům Saly a Infin. Vydry postrádají Doda. Také dva nováčci, včera dorazivší na oddílovku, tu dnes nejsou. Ačkoliv se dušovali, že určitě pojedou (asi to bylo pro jejich rodiče silné kafé!).

Do vlaku si Antek připravil dva hlavolamy s hracími kostkami. Z „3D“ pohledu měli synci přečíst součet ok na spodních stranách třech kostek. První kostka byla normální. To znamená, že součet protilehlých stran je sedm (vždy sedm!). Druhá kostka byla falešná. Vendy hlásí, že na spodních stranách je součet 61! To Antka úplně uzemnilo. Kamo se směje. I jiní výtečníci sází na tipování, ale jsou Antkem odehnáni.

Březen 24th

38. oddílovka - DOD „Zápasnické třídy“, 24. března 2017 *K3

Dnes odemyká klubovnu Páťa a „mateřsky“ stahuje přicházející Trojkaře do klubovny (má za to známku). A je nás tu už hodně. A nějaká maminka stojí mezi dveřmi se dvěma chlapci. Chtějí vstoupit do oddílu. Dnes odehrajeme „zápasnické třídy“, závod DOD, to bude „maso“, to bude přivítání. A už je tu Antek, a proutěný koš se bere a míče se berou, a loudáme se do tělocvičny. Jsme všichni, Dodo přijde později, a Runy přijde ještě později, protože to psal do doplňků.

Rozcvičujeme se „jiráskem“, hrou, která mi začíná lézt krkem, ale hochům se stále nezajídá. A už je tu i Dodo, nemůžeme dále čekat na Runyho a Salyho, a na Dalmiho, co si ruku zlomil, vytahujeme gymnastické koberce a zatuchlé žíněnky. Stavíme „třídy“ pro březnový závod DOD (Družinový Olympijský Desetiboj). Všichni do trenek a na boso. Sundat hodinky, řetízky, brýle. Je zakázáno kopat, kousat a za vlasy tahat.

Březen 4th

36. poslední tělocvična Zimní 13; 4. března 2017 * K3

Přijíždím ke škole, deset minut před devátou hodinou a vidím, jak Sobík vidí mě a pádí ke dveřím spojovací chodby. Nikdo zde není, dveře jsou zavřeny. Jsme tedy poslední? Sedíme na schodech, já po noční směně, Sobík cosi drmolí. Sluníčko svítí. Dýchá na nás předjaří. Nejsme poslední, jsme první! To tu budeme sami? Ale ne! Už se valí hoši. Zrovna přijíždí Antek a odchytává jednotlivé tlupičky a ověšuje je kabelami a sabatorami s „oddílovými věcičky“. To máte: florbalová hokejky, dresy, rozlišováky, přilby, míčky a míče, pešky. Přijíždí i Fili a vláší bedničku s kyrlingy. Neriskoval jsem včera a nerozdával kotouče hochům domů. Těžce bych je z nich získával. A další partija se hrne. Nebudeme sami. Pan školník nám otvírá, na chodbě jsou kupy sběru. Hovoří s Antkem a sprostě kleje. Zase nějací výtečníci se v tělocvičně věšeli na basketbalové koše a poškodili uchycení ve zdi. Holt, sádra není to pravé ořechové, co uchycení zpevní. Ale my máme svědomí čisté a od určité doby (dávno minulé) se na koše nevěšíme, ani si jich jinak nevšímáme.    

Únor 25th

34. Soví vrch - Godula; 25. února 2017 * K3

Pryč tam jsou ty zlatisté chvíle poslední výpravy na Soví vrch. Zahrabaný Véna v mědi bukového listí. Ale to bylo v lednu roku 2014, leželi jsme na sluncem vyhřátém asfaltu. Dnes však jiný pes kokršpanělský s námi běží. Přesto můžete na něho volat stejným jménem. Ale Véna tu s námi není, ačkoliv by měl být! Onďase, jeho mladšího bratra, jsme mohli dnes do závějí bukového listí zahrabat. Na té posvátné hoře starých Slovanů – a protestantů, zahrnout, zafúkat. Sněhu je poskrovnu, ale je tu, zem je zmrzlá. Ale Onďas tu není. Také tu nejsou, kdo vlastně tu není? Nemíním to nijak řešit. A je mi to vlastně (no, není mi to!! – ale, co má dělat?), lhostejné! Ano, je mi to lhostejné, protože jinak bych se z toho musel zbláznit, kdybych si to k srdci bral! Já jsem viděl krkavce, snášejícího se z větvoví, lišejníkem obrostlých, starého jasanu. Na posvátné hoře starých Slovanů. A do uší i hudba Tomáše Kočka mi zní. Kde jsou ti synci z „trampské osady Sov“? Jářku, vždyť já jsem tu byl poprvé s Grifinem před 38 roky.

Únor 17th

32. oddílovka - U táborového ohně, 17. února 2017 * K3

Před oddílovkou jsem si připravil foťák, ouha – baterie „zkapaly“, nu což, dobiji je v klubovně. Venku je zataženo, mokro a chladno. Před chvíli poprchávalo, nyní dokonce padá i nějaký sníh, či co to je? Těšil jsem se do tepla naší klubovničky, a na kole jsem se probíjel do Ráje. Před klubovnou, čtvrt hodiny před zahájením, zevlují Séba a Startér. „Ne, ještě nikdo tam není!“, odpovídají na můj dotaz. To je zajímavé. Před týdnem dostali rádcové klíče od klubovny a ještě nikdo z nich tam není?

Než jsem stačil v tělocvičně rozházet zaváté stopy, je už klubovna zpola zaplněna, i Antek přichází. Bereme výzbroj, ustrojeni už jsme a mažeme do tělocvičny. Probíhá zběsilý sběr zavátých stop. Nástup. „Hele, kde je družina Rysů?“. V jejich řadě se choulí pouze Páťa a Séba, omluven nikdo! Lišákům chybí omluvený Sysel, Vydrám Vítek. Ale co je s Vénou, Vendym a Špejlíkem, nevíme. To zase budou báchorky. Na rozcvičení bojovka „pešek a míč“, následuje „jirásko“, což jsem vůbec nepostřehl kdy se změnily, ale dorazivší Dodo ano, a hned se zapojuje do hry.

Následuje dělení oddílu na dvojice – "na duetky". To budou zajisté nějaké rozčilující závody dvojic, Antkem připravené. A taky že jo!

Únor 11th

27. Druhá tělocvična, 11. února 2017 * O3

Na druhou tělocvičnu se nás sešlo na naše poměry hodně. Bylo to hlavně díky účasti i nečlenů, tedy hochů, kteří nevyvíjí pravidelnou činnost v našem oddíle. Z daleké Prahy nás přijeli posílit dvojčata Qéčko a Jéčko (Honza). Hepík vzal s sebou na tělocvičnu svého kamaráda Romana, jenž u nich trávil víkend. Nadík přivedl bratra Vojťase a bratra Kayaka dovedl také Sky. I Modří racci měli silné zastoupení Kassa, Ludva, Olpran, Kay a Gorka. Bystřejší čtenáři se jistě dovtípí, že se jedná o tatíka Gorky, podrádce Rysů! Z aktivních členů chyběli Xury (rádce Rysů - bez omluvy!!), Mink, který měl páskování v Capoeiře, Kroky, který je po otřesu mozku a omluvený Čedar. Double je již druhý měsíc pro oddílovou činnost "nezvěstný", ačkoli maminka stále ujišťuje, že bude i nadále chodit. No nevím

 

31. - IV. tělocvična Zimní 13; 11. února 2017 * K3

Jako psát o tom, jaké bylo ráno počasí, či v jakém rozpoložení jsem se do školy U Lesa ubíral, to dnes nebudu. Zkrátka jsem se hned po příjezdu převlékl a mazal do tělocvičny rozhodit více než stovku zavátých stop. Antek odpaluje hrozen hledačů a ti se vrhají do tělocvičny pátrat po fragmentech Franklinovy expedice. Ještě před zahájením se řeší nesmyslná potyčka na kruzích. Nevím zda v tom měl prsty Páťa, či Dalmi.

Družiny hlásí počet nalezených stop - Rysové 46, Lišáci 62, a Vydry pouhých 26. Jak by ne? Z devíti Vyder, nejpočetnější družiny oddílu, stojí na nástupu pouze tři hoši – Mates, Vítek a Startér. Jak tristní obraz. Oči všech Trojkařů se na ně upírají – jak chcete hrát? Jak chcete bojovat? A rozhodčí na ně taky své zraky upírají s výmluvným dotazem, jak máme vaše zápasy řídit? Tohle je naprosto neřešitelná situace! Ovšem, vyřešit ji musíme, přece nepůjdeme domů?

Leden 30th

25. Pavučinka; 27. - 29. leden 2017 * O3 - komplet

Třídenní výprava na Pavučinku u Žulové v Rychlebských horách.

Páteční pochod 4,5 km z nádraží zvládli všichni dobře. 

První noc byla docela zima, protože nám nad ránem vyhaslo v kamnech.

V sobotu jsme sáňkovali na Boží hoře a večer odehráli DOD Mistr uzlování.

Druhou noc už bylo parádně teplo, večer dokonce spíš vedro.

V neděli ráno jsme se byli podívat u Nýznerovských vodopádů a stihli vlak domů.

Bery, Bubla, Čedar, Kassa, Kroky, Ludva, Maty, Nadík, Sigi, Xury

Leden 29th

29. Skalka; 28. ledna 2017 * K3

Ráno mi ukazuje teploměr v autě -10°C. Má být ale slunečno, proto věřím v poměrně příjemné počasí.
Na nádraží jsem mile překvapen. Všichni členové mají nějaký jízdní prostředek na sníh. Většina dokonce boby. Švejk sáně. Pak tři lopatky a Vendy něco neidentifikovatelného. Připomínalo to spíš prkno na mořské vlny. Jezdilo to sice pěkně, ale bylo to naprosto neřiditelné.

Fili, já, Dana a Merlin jsme šli po svých. Toncek si vzal kolo?!?

Stále řádí chřipky. Proto nejel Saly, Infin, Sysel a Onďas. Véna na oddílovce blinkal, takže asi také ulehl. Dalmi se stěhoval, Páťa prý neměl kalhoty. No nevím, na oddílovce kalhoty měl...  a Filo nejel asi proto, že nejel Dalmi a Páťa. Neomluven také Tříska a Mates.

Důležitější je ale účast těch, co chtěli řádit na bobech. Můj předpoklad kvalitního jízdního povrchu se naplnil beze zbytku. Vše promrzlé, ušlapané a uježděné. Jezdilo to jedna báseň. 

Leden 21st

27. III. tělocvična Zimní 13; 21. ledna 2017 * K3

„Tělocvična je zařízena, tentokrát ji rušit nebudu, i kdyby na jedné straně tělocvičny stál s horečkou Sysel a na druhé zvracel Shrek. Bo tak to má být...“ Tak takhle narážel Antek na skutečnost, kdy stopnul před dvěma týdny první podnik nového kalendářního roku z důvodu vysoké churavosti mančaftu. Tak jsme se domnívali, že se to zlepší, ale mnozí „boroci“ jsou zasaženi opravdu těžkou chřipkou. Pár z nich dokonce bylo tak zesláblých, že nebyli schopni „podat o sobě zprávu“.

Čtrnáct Trojkařů vpadává do otevřené spojovací chodby tělocvičny a hned je přivíráme, aby sem nelezl kousavý mráz. „Antek je tu!“. Hrstka starších, vesměs otužilých jedinců, peláší pro kabele a sabatory. „Jé, florbalky! Antku, bude se dnes hrát florbal?“, doráží Dalmi na skarbowego. Ale ano, Jakoubku, co by se dnes hrálo jiného? Když je tu florbalová výzbroj, bude florbalu. A dokonce i nově opravené branky visí v nářaďovně. Třikrát hurá!