Pokud bych napsal, že je tomu už 54 let, co se tlupa dospívajících chlapců, volně pobíhajících po lese – protože „chtějí zažít nějaké opravdové dobrodružství“, náhodně potkala v jednom starém, opuštěném lomu nad jablunkovským průsmykem, a pod vedením mladého chlapíka (myslím tím Grifina), se rozhodla založit tábornický oddíl chlapců, jen částečně by to byla pravda. V tomto času měl Antek už sedm dní života za sebou, já na světě ještě nebyl, protože jsem si hověl v bříšku u maminky. No vidíš!

A teď tu stojíme v hale karvinského nádraží. Je to na den přesně – 28. dubna, Antek má 54 roků, já mám ještě čas. Modrých racků je šest, oddíl zde má jedenáct Trojkařů, sedm chybí. A jsme rozhodnuti vydat se do míst, kde to před 54. lety začalo. Ta tisícovka chlapců, co oddílem prošla, těch 54×10×4 oddílových schůzek – a ještě více těch družinových, stovky výprav a expedic, pět desítek letních táborů a několik těch zimních (20, 30?). Jo, a ještě s námi půjde pes.