Zatímco nakládám mezi kapkami deště v Olomouci kola do lyžin střešních nosičů, Antek, který již se svou osádkou dorazil na Pavučinku, hlásí „azuro“! A také ať prý vezmu sekyry a pilku. Safra, vždyť mi žádnou pilku nemáme! Tak ne, pila je nalezena....

...o dvě hodiny později vysedáme z transportního vozidla v údolí Stříbrného potoka, přímo před předloženým schodištěm Pavučinky. A z chalupy zní Infinovým hlasem otázka, jakou že si dáme palačinku! No, to je Amerika! Ve sporém osvětlení jedné žárovky (těch je tu také nedostatek) funguje v kuchyni palačinková manufaktura. Startér smaží, Séba s Infinem usmažené placky plní dle přání. A dá si i Ludva, jenž právě přijel s Evkou, kterou vyzvedával v Zábřehu na nádraží. A dá si je, poněvadž jsou z bezlepkové mouky - kilo bratru za 111,- Korun českých. Zvenčí se do chalupy dere citelný chlad.