Stalo se mi to poprvé, abych dorazil na sraz a všichni zde už byli. Nic nám tedy nebrání, abychom vyrazili z parkoviště od „kaflandu“ nahoru k restauraci „U Tesarčíka“. Valíme si to po cyklostezce až k hasičské zbrojnici. Zde se rozdělujeme a Rackové, vždy s jednou družinou, míří do lesa až k bývalým kasárnám. Ano, už se zde staví. Ale není to tak neprůjezdné, jak se hovořilo na oddílovce. Suneme se kolem studánky dolů z kopce a od perníkové chaloupky stoupáme na horní paseky. Pohybují se zde i jiní bikeři, i pěšáci s trekovými holemi. Vzduch je nádherně sytý, po noční bouřce prosycená smůlou a kořeněnou vůní trávy. Dorážíme k hraničním patníkům. Hledám místo, kde bychom uskutečnili střelbu ze vzduchovky. Snad na pasece až u hranice, která se svažuje do údolíčka by se dalo střílet do protisvahu, aby broky nelétaly do Polska. Rozbíjíme tábor nad trialovou pasáží. Zatímco družiny pod vedením Rybaříka, Filiho a Sochora si prochází trasu závodu a provádí drobné úpravy, vracíme se s Kulajdou a Kulíškem zpátky na paseku u hranice.