Včera na oddílovce se při závěrečném nástupu tři hoši, kromě těch, kteří na oddílovce nebyli, přihlásili, že ví, že nepojedou na výpravu. Hepík je po nemoci, což je pochopitelné, ovšem další dva byli rádcové, kteří mají rodinnou oslavu!! No, co k tomu dodat?

V sobotu ráno se u nových eskalátorů v nádražní hale tlačí hrozen lidí a vedle něj již vidím naše hochy. Celkem nás jede jedenáct plus Asuka, Ludvův pes. Rysi jsou zde v sestavě Gorka, Čedar, Mink, Sigi a Kroky, za Vydry budou bojovat Sky, Twist, Rafan a Maty. Přesouváme se na přeplněný perón pátého nástupiště, kde po chvíli zavládl zmatek, neboť přijel pouze jeden vagón. Situaci uklidňuje svým pronikavým až zvonivým hlasem bodrá železničářka.

Ve vagónu s námi cestuje i další oddíl a já později v Domašově zjišťuji, že se jedná o sedmý oddíl skautů, a že mají naplánovánu shodnou trasu s námi. Je jich jen devět (karamba, to zní, jako by nás bylo moc!) a my je necháváme jít před námi.

Vidíte na „fotéčce“ s číslem „00“ Jiřinku? (Já vím, že se Antek (a nejenom on!), na ni tak strašně těšili!). Nebo – vidíte tam Racka, kterého jste ještě nikdy neviděli? (Karamba, i tohle může být ta správná možnost, neboť naše „figura“ nikdy v žádné činné družině nepůsobila a působit už nemůže, protože se bude držet nohy svého „pánička“, to jako mě – a já už v žádné činné družině pracovat nemohu, protože mi to věk (myslím tím svůj), nedovolí – a jinak, může být šelma psovitá vodním ptákem, byť by byla pravověrně zbarvená, na rozdíl od všech „páničků" prošlých oddílem? Nerozumíte? Sir III. je zbarvením „modrý bělouš“! Kdo z Modrých racků se tímto faktem může pochlubit? Jedině nějaky Avatar!!

Vidíte na „fotéčce“ s číslem „00“ pana primátora našeho města, města jehož jméno ve svém štítě nosíme? No, já ho tam nevidím! Nemějte mu za zlé, že se nedostavil. Protože jsem ho neoslovil!!

Karvinská Trojka pokračuje...

Už je to opravdu 40 let. Nevím jestli na konci věty dát tečku, vykřičník nebo otazník.
Ani nevím proč se do tohoto článku pouštím. Abych se pochlubil, potěšil se s ostatními nebo abych si postěžoval a poplakal. Také nevím jestli to píši pro stávající členy, pro veterány nebo pro sebe.

Na oddílovce rušíme boby, letošní zima je opět poněkud podivná. Na dotaz, kdo zítra jede, zvedá ruku jedenáct členů. Odečtu-li můj odhad (mínus tři), dostávám se na stav osm členů a tolik nás v sobotu bude. Já jsem devátý.
Večer po oddílovce koukám, kolik sněhu napadlo za dvě a půl hodiny trvání oddílovky. Jenže to už je pozdě na to, abych všem řekl, ať si boby vezmou. Naštěstí máme naše stránky a tam tuto informaci zadávám.
Sraz na nádraží je v 6:30. Runy už na oddílovce hlásí svoji pravděpodobnou neúčast z důvodů brzkého vstávání. Tento čas byl kdysi naprosto běžný u všech výprav. K pozdějšímu odjezdu není autobusový přípoj..

Během týdne se na našich stránkách, (to jako tady), objevila zpráva, že na oddílovku se chystá velká událost. Má dorazit někdo, koho jste ještě neviděli, možná zažijete někoho, koho jste ještě nezažili. A pokud se to nepodaří, neuvidíte nikoho, a také nic nezažijete! Tak takhle nějak to bylo napsáno, takhle nějak to bylo oznámeno. Dokonce i anketa byla spuštěna, aby si mohli Trojkaři tipnout, kdo nás svoji návštěvou oblaží, a kdo bude správně tipovat, bude náležitě odměněn.

Okamžitě zareagovali Modří racci. Ale činní Trojkaři se zachovali tak, jako by se jich to netýkalo, jako by nechtěli, aby vůbec někdo na oddílovku přišel. A toho pozvaná návštěva využila, a nedostavila se. Ale dostali jsme šanci ještě týden. Mám na mysli to hlasování. A pokud bude strhující, neboť hlasovat mohou všichni Trojkaři, i rodinní příslušníci, přátelé oddílu a lidičky přející, snad pozvanou návštěvu zvikláme, aby se tedy uvolila a nás navštívila.

Scházíme se v uslimpané pohodě (myslím tím počasí), před hlavním vchodem do školy. Celou noc pršelo, po nebi se táhnou olověná mračna a teplota tak na rukavice, pokud tedy jedete na kole. Ale už je tu Antek, bereme brašny a sabatory, a také bednu od zeleniny, kde jsou srovnány kyrlingy, co jsme je nemohli rok nalézt. Přesunujme se ke vchodu do tělocvičny a pan školník nás zve dovnitř. Kdesi vpředu účinkuje už Aidi.
Je zde i Pitrís, který se na nás po několika letech přišel podívat. Na poslední chvíli dobíhají Kuba, Véna, Sysel a Fili. V tělocvičně Rackové rozsévají zaváté stopy. A už se nese chodbou signál a my si to valíme do tělocvičny. Shromážděné stopy hned řadíme do sérií. Takže při prvním dotazu Mony, kolik našly družiny dnes stop, což kdysi bývalo prvním závodem do OZANABU, nedokážou Vydry odpovědět, protože si už všechny stopy smíchali dohromady. Několik desítek minut provádíme skládání sérií. Antek vše zapisuje do tabulky.

Není pravidlem, aby se zde zveřejňoval zápis z obyčejné oddílovky. Když ale ona to tak obyčejná oddílovka zase nebyla. Jednalo se totiž o první oddílovku v nové klubovně! No, vlastně to až tak nová klubovna není, protože se zde scházíme už od října minulého roku. Ale až teď, až dnes, se klubovna přiblížila k finální podobě. Ale pěkně po pořádku.
Všechno to začalo tím, že nás, ehm, vyhodili ze školky V Aleji. Zkrátka potřebovali keramickou dílnu. A Norek, bývalý rádce Lišáků (fotřík Vítka), před tím, než odletěl do zahraničí, se rozhodl, že zkusí štěstí v Ráji na ZŠ Prameny. Tak nám trochu pomůže! (A na to bychom neměli zapomínat!!). Aby to jeho syn do nové klubovny neměl daleko. A ono to vyšlo. Dostal jsem od něho dobrozdání, že všechno je zařízeno u paní ředitelky, ať tedy neváhám a vyrazím. Tak jsem vyrazil. Paní ředitelka si na mě udělala ihned čas, ačkoliv nemusela – nebyl jsem ohlášen. A ukázala mi ten, ehm, jak bych to nazval, kumbál. A dech mi to opravdi vyrazilo.

28. říjen 2015 – Procházím s Danou a Merlinem územím v Slezských Beskydech, kde naše nožky ještě nevstoupily. Může za to geocaching a není to poprvé, co se ocitáme v zajímavých místech díky této celosvětové hře a nelitujeme toho.
Míjíme usedlost na samotě, kolem které protéká potůček Hluchová, na pozemek se vstupuje přes lávku. Vidím ohniště s totemy, altánek, sportovní hřiště. V blízkosti není žádné jiné stavení. Hned mne napadlo, zda by nemohl oddíl toto místo navštívit. Chalupa je opuštěná, zahajuji průzkum. Nikde žádné jméno, telefon…  Nahlížím do vestibulu a když vidím cedulku „Používejte přezůvky“, je mi jasné, že chalupa je půjčovací. Ale kde zjistím nějaké info?
Necelý kilometr odtud je hospoda, zkusím štěstí tam. Hospodský zrovna řeže dřevo na cirkulárce. Navzájem se neslyšíme a tak na chvíli přeruší práci. Důležité informace mi předá.
 

Vkládám, toliko dokumentačně, bez dalšího textu, tabulku letošního Mistra uzlování.