Na nádraží jsem první. To bude asi tím, že jsem přijel na kole. Mnozí hoši to pochopí až v okamžiku, kdy se vydáme na perón a já si bicykl beru s sebou. A jsou notně překvapení. Snažím se je přesvědčit, že kolo bylo uvedeno v propozicích k výpravě. Účast Trojkařů je naprosto tristní. Když už pochopím, že nemohu očekávat příchod někoho dalšího, vydávám se koupit lístky. Jsem rád, že s námi pojedou Maco a Harry. Alespoň nějaká radost.

V hale nádraží mají sraz i Svišti z Juventusu a je jich o poznání daleko více než nás. Starší hoši si je jistě budou pamatovat z klání o „Zlaté trenky“. Mezi nimi se před námi skrývá Šunka, očividně zaskočen, že nás zde potkává. Dereme se na II. nástupiště a hurá do Bohumína. Ve vlaku rozdávám 7. úsek radistické olympiády – čísla. Jsem překvapen, že kromě Sysla a Infina mají ostatní problém rozlišit sudé a liché číslo. Učivo 3. třídy základní školy!

Na včerejší oddílovce bylo poměrně dost kluků, ale někteří se z tělocvičny omluvili. Byl jsem tedy jako na trní, kolik se nás vlastně sejde. Zde musím vyzdvihnout rodinu "Pedrovic", kteří měli mít nějakou rodinnou oslavu, ale nakonec se zařídili tak, že na tělocvičnu přišel jak Pedro, tak i jeho brácha Tomík. Hochy doplnil ještě bratranec Matyho a Krokyho Filda a v některých soutěžích i Eliška, Sigiho sestra. A ještě jsem byl jako na trní z jedné věci, a sice, zda na nás vedení školy nezapomnělo a zda nám někdo přijde otevřít. I tato obava se ukázala lichá a již před tři čtvrtě na devět nám přišel otevřít pan školník.

Zatímco se hoši převlékají, Rackové Gorka st., Kay, Ludva a Olpran schovávají v tělocvičně Zaváté stopy. Pravidla vysvětluji v šatně a současně předávám rádcům "tahák" s bodovým hodnocením jednotlivých sestav. Stopy jsou zaváty, jdeme na to...!