Před oddílovkou jsem si připravil foťák, ouha – baterie „zkapaly“, nu což, dobiji je v klubovně. Venku je zataženo, mokro a chladno. Před chvíli poprchávalo, nyní dokonce padá i nějaký sníh, či co to je? Těšil jsem se do tepla naší klubovničky, a na kole jsem se probíjel do Ráje. Před klubovnou, čtvrt hodiny před zahájením, zevlují Séba a Startér. „Ne, ještě nikdo tam není!“, odpovídají na můj dotaz. To je zajímavé. Před týdnem dostali rádcové klíče od klubovny a ještě nikdo z nich tam není?
Než jsem stačil v tělocvičně rozházet zaváté stopy, je už klubovna zpola zaplněna, i Antek přichází. Bereme výzbroj, ustrojeni už jsme a mažeme do tělocvičny. Probíhá zběsilý sběr zavátých stop. Nástup. „Hele, kde je družina Rysů?“. V jejich řadě se choulí pouze Páťa a Séba, omluven nikdo! Lišákům chybí omluvený Sysel, Vydrám Vítek. Ale co je s Vénou, Vendym a Špejlíkem, nevíme. To zase budou báchorky. Na rozcvičení bojovka „pešek a míč“, následuje „jirásko“, což jsem vůbec nepostřehl kdy se změnily, ale dorazivší Dodo ano, a hned se zapojuje do hry.
Následuje dělení oddílu na dvojice – "na duetky". To budou zajisté nějaké rozčilující závody dvojic, Antkem připravené. A taky že jo!
Na druhou tělocvičnu se nás sešlo na naše poměry hodně. Bylo to hlavně díky účasti i nečlenů, tedy hochů, kteří nevyvíjí pravidelnou činnost v našem oddíle. Z daleké Prahy nás přijeli posílit dvojčata Qéčko a Jéčko (Honza). Hepík vzal s sebou na tělocvičnu svého kamaráda Romana, jenž u nich trávil víkend. Nadík přivedl bratra Vojťase a bratra Kayaka dovedl také Sky. I Modří racci měli silné zastoupení Kassa, Ludva, Olpran, Kay a Gorka. Bystřejší čtenáři se jistě dovtípí, že se jedná o tatíka Gorky, podrádce Rysů! Z aktivních členů chyběli Xury (rádce Rysů - bez omluvy!!), Mink, který měl páskování v Capoeiře, Kroky, který je po otřesu mozku a omluvený Čedar. Double je již druhý měsíc pro oddílovou činnost "nezvěstný", ačkoli maminka stále ujišťuje, že bude i nadále chodit. No nevím
Jako psát o tom, jaké bylo ráno počasí, či v jakém rozpoložení jsem se do školy U Lesa ubíral, to dnes nebudu. Zkrátka jsem se hned po příjezdu převlékl a mazal do tělocvičny rozhodit více než stovku zavátých stop. Antek odpaluje hrozen hledačů a ti se vrhají do tělocvičny pátrat po fragmentech Franklinovy expedice. Ještě před zahájením se řeší nesmyslná potyčka na kruzích. Nevím zda v tom měl prsty Páťa, či Dalmi.
Družiny hlásí počet nalezených stop - Rysové 46, Lišáci 62, a Vydry pouhých 26. Jak by ne? Z devíti Vyder, nejpočetnější družiny oddílu, stojí na nástupu pouze tři hoši – Mates, Vítek a Startér. Jak tristní obraz. Oči všech Trojkařů se na ně upírají – jak chcete hrát? Jak chcete bojovat? A rozhodčí na ně taky své zraky upírají s výmluvným dotazem, jak máme vaše zápasy řídit? Tohle je naprosto neřešitelná situace! Ovšem, vyřešit ji musíme, přece nepůjdeme domů?
Třídenní výprava na Pavučinku u Žulové v Rychlebských horách.
Páteční pochod 4,5 km z nádraží zvládli všichni dobře.
První noc byla docela zima, protože nám nad ránem vyhaslo v kamnech.
V sobotu jsme sáňkovali na Boží hoře a večer odehráli DOD Mistr uzlování.
Druhou noc už bylo parádně teplo, večer dokonce spíš vedro.
V neděli ráno jsme se byli podívat u Nýznerovských vodopádů a stihli vlak domů.
Bery, Bubla, Čedar, Kassa, Kroky, Ludva, Maty, Nadík, Sigi, Xury
Ráno mi ukazuje teploměr v autě -10°C. Má být ale slunečno, proto věřím v poměrně příjemné počasí.
Na nádraží jsem mile překvapen. Všichni členové mají nějaký jízdní prostředek na sníh. Většina dokonce boby. Švejk sáně. Pak tři lopatky a Vendy něco neidentifikovatelného. Připomínalo to spíš prkno na mořské vlny. Jezdilo to sice pěkně, ale bylo to naprosto neřiditelné.
Fili, já, Dana a Merlin jsme šli po svých. Toncek si vzal kolo?!?
Stále řádí chřipky. Proto nejel Saly, Infin, Sysel a Onďas. Véna na oddílovce blinkal, takže asi také ulehl. Dalmi se stěhoval, Páťa prý neměl kalhoty. No nevím, na oddílovce kalhoty měl... a Filo nejel asi proto, že nejel Dalmi a Páťa. Neomluven také Tříska a Mates.
Důležitější je ale účast těch, co chtěli řádit na bobech. Můj předpoklad kvalitního jízdního povrchu se naplnil beze zbytku. Vše promrzlé, ušlapané a uježděné. Jezdilo to jedna báseň.
„Tělocvična je zařízena, tentokrát ji rušit nebudu, i kdyby na jedné straně tělocvičny stál s horečkou Sysel a na druhé zvracel Shrek. Bo tak to má být...“ Tak takhle narážel Antek na skutečnost, kdy stopnul před dvěma týdny první podnik nového kalendářního roku z důvodu vysoké churavosti mančaftu. Tak jsme se domnívali, že se to zlepší, ale mnozí „boroci“ jsou zasaženi opravdu těžkou chřipkou. Pár z nich dokonce bylo tak zesláblých, že nebyli schopni „podat o sobě zprávu“.
Čtrnáct Trojkařů vpadává do otevřené spojovací chodby tělocvičny a hned je přivíráme, aby sem nelezl kousavý mráz. „Antek je tu!“. Hrstka starších, vesměs otužilých jedinců, peláší pro kabele a sabatory. „Jé, florbalky! Antku, bude se dnes hrát florbal?“, doráží Dalmi na skarbowego. Ale ano, Jakoubku, co by se dnes hrálo jiného? Když je tu florbalová výzbroj, bude florbalu. A dokonce i nově opravené branky visí v nářaďovně. Třikrát hurá!
V pátek okolo jedenácté hodiny Mona (fotr) smutnil, že nemá kdo vést oddílovku, což je průšvih, protože musí být odehráno několik závodů. Po týdnu, kdy jsem seděla s učebnicí „Mluvnice jazyka českého“ doma, jsem se téhle příležitosti chopila, abych si mohla "kapke" vyčistit hlavu. A zabijeme dvě (nebo dokonce tři!) mouchy jednou ranou. Oddílovka proběhne, já si dám pauzu od učení a hoši… ti možná budou rádi, že nemusí trávit lednový pátek doma.
Dostala jsem harmonogram i veškeré instrukce, ale stejně jsem věděla, že jestli nepřijdou rádcové, budu asi úplně ztracená. Chvilku čekám před klubovnou, když se k ní připlazí i Júňo se Syslem, mlsajíc nějakou dobrotu. Podle toho, jak byl Júňo kolem pusy špinavý, to tipuji na gofry. A to jim schvaluji, protože je tady mají pravdu dobré. A tak otvírám školu a ti dva hošíci mě zaučují, co jak správně udělat, kde nechat dveře otevřené.
Mě by tedy zajímalo, do jaké míry můžeme tento datum spojovat s „nešťastným dnem“. Vyvraždění řádu Templářů 13. října 1307? V pátek byl vyhnán i Adam z Ráje (nevím, jestli to bylo třináctého), ale v pátek třináctého se narodil i Ondřej Fuciman. (Že nevíte, kdo je to Ondra Fuciman? Na příští oddílovce určitě odevzdáte správnou odpověď, tak bych to tedy chtěl). Ale třeba „Pražská Dvojka“ toto datum ctí jako „posvátné“. I my máme „třináctku“ posvátnou, a pokud se oddílovka trefí do „třináctky“, lehce a s úctou bychom měli našlapovat. No nic. Konec filozofování.
Mrazivé sevření republiky povolilo. Už mohu na svém bicyklu s radostí, s oholenými zuby převodníků, plazit se na oddílovku. No, že by tak nebylo minulý týden – taky jsem se plazil, ale v teplotě -17°C, to nebylo tak radostné. A když už jsme u toho „plazení“, tak na dnešní oddílovce jsme se taky plazili. Vyzkoušeli jsme novou hru. A také se na nás příšel podívat Koumes.
Při prvním ranním ospalém pohledu na tekuté krystaly bezdrátové meteostanice ve vytopeném bytě jsem se jaksi nemohl v údajích zorientovat, až po chvíli mi došlo, že displej ukazuje -24°C. No, naštěstí už vím, jak přesně měří… Nicméně později teploměr v autě ukazoval -16°C.
Před tělocvičnou se nás sešlo šest Rysů, šest Vyder a čtyři Modří racci, tedy slušná účast. Jsem rád, že se našemu oddílu chřipková epidemie vyhýbá! Tentokráte nám nepřišla otevřít paní Geschwinderová, která se nemohla dostat do auta, ale jiná paní (snad Hájková, možná „Gorkovi“ upřesní, protože ji znají).
Venku mrzne až praští. Oddíl je nalezlý už ve vestibulu školy. Je zde i Sochor se starým Sochorem (starého Sochora dnes vidím už podruhé – přivezl nám kamiónem do fabriky dva 10-ti tunové svitky pásové oceli – otevíral jsem mu rolovací vrata haly. (Svitky bude dělit zase fotr od Salyho)). Přinesl dataprojektor a vysvětluje mi jak se mohlo stát, že jsme neměli přístroj na Vánoční nadílce. Starý Sochor si se zájmem prohlíží klubovnu a nešetří slovy chvály na adresu Patky a jeho pomocníků. Potřebuje na jaře zrobit na chatě altán.
Zahajujeme čtvrt hodiny po půl čtvrté. Je zřejmé, že už nikdo, kromě Doda nepřijde. Valíme se do tělocvičny. A hned vytahujeme z nářaďovny „bucláky“ – velké žíněnky. Na rozcvičení honička ve trojících. Všichni dostali babu a potom tři kola „jiráska“. Dnes je to nějaký slabý odvar, snad to bude tím, že je nás pouze třináct.
V těchto dnech stojí za to opět si připomenout...
MOnaTo tak vždycky bývá. (Překvapilo by mě, kdyby...
MOnaNěkteré návrhy byly dosti zvláštní!
Kassa105 let od schválení naší vlajky. Podívejte se jak...
MOna...
@ntek